Zde jsme pro Vás připravili pár slov a fotografií - ve Fotogalerii "A - Rok na vesnici" je více fotografií - zaměřených na církevní svátky v kalendářním roce v životě na vesnici.
Přejeme Vám příjemný zážitek.
TŘI KRÁLOVÉ
TŘI KRÁLOVÉ CHODÍVALI SAMI. PŮVODNĚ JE PŘEDSTAVOVALI MLÁDENCI, POZDĚJI DĚTI. MASKY BYLY JEDNODUCHÉ – PAPÍROVÁ KORUNA, VOUSY Z KOUDELE NEBO VATY. MÍSTO VZÁCNÉHO ROUCHA DLOUHÁ BÍLÁ KOŠILE PŘEPÁSÁNÁ PROVAZEM, ČERVENÝM ŠÁTKEM NEBO STUHOU. A POCHOPITELNĚ ZAČERNĚNÉ TVÁŘE TŘETÍHO KRÁLE. S MOTLIDBOU A ZPĚVEM SE DŮM VYKUŘOVAL KADIDLEM A VYKROPOVAL SVĚCENOU VODOU, NA DVEŘE ČI RÁM NAD NIMI SE PSALA PÍSMENA K + M + B S DATEM ROKU.
MASOPUST
MASOPUST SE SLAVIL VE DNY PŘEDCHÁZEJÍCÍ POPELEČNÍ STŘEDĚ, JÍŽ ZAČÍNAL 40 – TI DENNÍ PŮST KONČÍCÍ O VELIKONOCÍCH.
PŘÍPRAVOU NA MASOPUST BÝVAL ČTVRTEK PŘED MASOPUSTNÍ NEDĚLÍ, NAZÝVANÝ „TUČNÝ ČTVRTEK“ ČI „TUČŇÁK“. V MNOHA USEDLOSTECH MU PŘEDCHÁZELA ZABÍJÁČKA. TRADIČNÍM JÍDLEM BYLAK OBĚDU VEPŘOVÁ PEČENĚ S KNEDLÍKEM A ZELÍM, K TOMU DŽBÁN DOBRÉHO PIVA. PANOVALO PŘEDSVĚDČENÍ, ŽE O „TUČNÝ ČTVRTEK“ MÁ ČLOVĚK JÍST A PÍT CO NEJVÍCE, ABY BYL CELÝ ROK PŘI SÍLE.
HLAVNÍ MASOPUSTNÍ ZÁBAVA ZAČÍNALA O MASOPUSTNÍ NEDĚLI. TAKÉ TOHO DNE BYL BOHATÝ OBĚD A PAK SE VŠICHNI CHYSTALI DO HOSPODY K MUZICE. NĚKDY SE TANCOVALO I NA NÁVSI. PIVO TEKLO PROUDEM, MUZIKANTI SE MĚLI CO OHÁNĚT.TANEC SE PROTÁHL AŽ DO RÁNA.
TAKÉ O MASOPUSTNÍM PONDĚLÍ SE POKRAČOVALOV ZÁBAVĚ A TANCI. V MNOHA VSÍCH SE TOHO DNE KONAL „MUŽOVSKÝ BÁL“, KAM NEMĚLA SVOBODNÁ CHASA PŘÍSTUP. TANCOVALI JEN ŽENATÍ A VDANÉ. V MNOHA OBLASTECH LIDÉ VĚŘILI, ŽE JAK VYSOKO BUDE SELKA PŘI TANCI VYSKAKOVAT, TAK VYSOKO VYROSTE TOHO ROKU OBILÍ ČI LEN.
VYVRCHOLENÍM MASOPUSTU BYLO ÚTERÝ. TOHO DNE PROCHÁZELY VENKOVEM PRŮVODY MAŠKAR. OBCHŮZKY MASEK NEMĚLY OBVYKLE ZÁVAZNÁ PRAVIDLA. ZÁLEŽELO VĚTŠINOU NA VTIPU A POHOTOVOSTI „MAŠKARÁDŮ“, JAKÉ TAŠKAŘICE SE BUDOU PROVÁDĚT. HLAVNÍM SMYSLEM BYLO POBAVIT SOUSEDY A SEBE.ČÍM BYLA MASKA PITVORNĚJŠÍ A BUDILA VĚTŠÍ POZORNOST,TÍM BYLO LÉPE. PŘI NÁVŠTĚVÁCH DOMŮ SE ZPÍVALO, TANCOVALO. ŽERTOVALO SE NA ÚKOR HOSPODÁŘE A HOSPODYNĚ.
BÝVALO NĚKOLIK TRADIČNÍCH MASEK, KTERÉ SE OBJEVOVALY KAŽDOROČNĚ. PRAVIDELNĚ V PRŮVODU CHODÍVAL MEDVĚD, VEDENÝ MEDVĚDÁŘEM, KLIBNA NEBOLI KOBYLA, SKRÝVAJÍCÍ ČASTO DVĚ OSOBY. ČASTÝ BYL ŽID S RANCEM, BÁBA S NŮŠÍ, KOMINÍK, NEVĚSTA, SLAMÁK, KAT, TUREK.
VELIKONOCE
ZELENÝ ČTVRTEK
NA ZELENÝ ČTVRTEK VSTÁVALY HOSPODYNĚ ČASNĚ, ABY ZAMETLY DŮM JEŠTĚ PŘED VÝCHODEM SLUNCE. SMETÍ SE ODNÁŠELOZA HUMNA ČI ZA KŘIŽOVATKU CEST, ABY SE V DOMĚ NEDRŽELY BLESKY. KDO PRÝ SNĚDL PŘED VÝCHODEM SLUNCE PEČIVO NEBO CHLÉB POMAZANÝ MEDEM, BUDE BEZPEČNÝ PŘED UŠTKNUTÍM HADŮ A ŽIHADLY VOS A SRŠŇŮ.
VELKÝ PÁTEK
NA VELKÝ PÁTEK VSTÁVALI LIDÉ PŘED VÝCHODEM SLUNCE A ODCHÁZELI SE OMÝT K POTOKU, ABY BYLI UCHRÁNĚNI PŘED NEMOCEMI. DĚVČATA STÍRALA V OSENÍ ROSU, ABY BYLA CHRÁNĚNA PŘED SLUNCEM.
BÍLÁ SOBOTA
V MNOHA VSÍCH BYL ZVYK, ŽE SE DOMA UHASILA VŠECHNA OHNIŠTĚ. PŘED KOSTELEM VLOŽILA HOSPODYNĚ NA HRANIČKU VLASTNÍ POLÍNKO A KDYŽ KNĚZ OHEŇ POSVĚTIL, VZALA ŽHAVÝ OHAREK DOMŮ A ZAŽEHNALA JÍM OHEŇ NOVÝ.
BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ
V RÁMCI SVÁTKU SE PROVÁDĚLO OKÁZALÉ SVĚCENÍ VELIKONOČNÍCH POKRMŮ-BERÁNKA, MAZANCE, ALE TAKÉ VAJEC, CHLEBA A VÍNA. TOTO SVĚCENÍ MĚLO KROMĚ SYMBOLICKÉHO VÝZNAMU I PRAKTICKÝ PODTEXT. PO OBDOBÍ DLOUHÉHO PŮSTU BY MOHL NÁHLÝ PŘECHOD K TUČNÉ STRAVĚ PŘIVODIT POTÍŽE. PROTO SE SVĚTILY URČITÉ POKRMY, KTERÉ MĚLY TĚLO NA NÁVRAT K BĚŽNÉ STRAVĚ POZVOLNA PŘIPRAVIT.
PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ
TOHOTO DNE SE ODBÝVALA POMLÁZKA, VELIKONOČNÍ HODOVÁNÍ, MRSKÁNÍ - PROTO „MRSKANÝ PONDĚLEK“. DŮM OD DOMU CHODÍVALI MLÁDENCI ZA DĚVČATY, POZDĚJI HLAVNĚ DĚTI, SE SPLETENÝMI POMLÁZKAMI, OBYČEJNĚ Z VRBOVÉHO PROUTÍ, ZDOBENÉ STUHAMI. JINÍ ŠLEHALI DÍVKY I ŽENY V DOMÁCNOSTI, VINŠOVALI A DOSTÁVALI MALOVANÁ VAJÍČKA.
SVATÝ JIŘÍ – 24. DUBEN
PODLE VÍRY SE NA SVATÉHO JIŘÍ OTEVÍRÁ ZEMĚ. SVÁTEK BYL PROTO DŮLEŽITÝM MEZNÍKEM HOSPODÁŘSKÉHO ROKU, PŘEDEVŠÍM V CHOVU DOBYTKA. OD SVATÉHO JIŘÍ SE DOBYTEK ZAČAL PÁST NA PASTVINĚ. HOSPODÁŘI SPOLU S PASTÝŘEM PROVÁDĚLI SČÍTÁNÍ DOBYTKA, NĚKDY PASTÝŘ DOSTÁVAL OD HOSPODÁŘŮ DÁRKY – VEJCE, TROCHU MOUKY, APOD.
SVATÁ KATEŘINA – 30. DUBNA
OD STŘEDOVĚKU SE VĚŘILO, ŽE EXISTUJÍ DNY, KDY MAJÍ NEČISTÉ SÍLY VĚTŠÍ MOC NEŽ JINDY. TAKOVÝM DNEM BYL I NOČNÍ ČAS Z 30. DUBNA NA 1. KVĚTNA.
NA OCHRANU PŘED ČARODĚJNICEMI SE NA VYVÝŠENÝCH MÍSTECH PÁLILY OHNĚ. POSTUPEM DOBY SE Z VÝROČNÍCH OHŇŮ STALO PÁLENÍ ČARODĚJNIC – MLADÍCI ZAPALOVALI KOŠŤATA A VYHAZOVALI JE DO VÝŠKY, PRÝ PROTO, ABY VIDĚLI ČARODĚJNICE LÉTAJÍCÍ NA KOŠŤATECH V POVĚTŘÍ. JINDE SE ŘÍKALO, ŽE JE TAK MOŽNO ČARODĚJNICE SRAZIT K ZEMI.
SVATÝ FILIP A JAKUB – 1. KVĚTEN
S PŘÍCHODEM MĚSÍCE KVĚTNA BYLO SPOJENO STAVĚNÍ STAROČESKÝCH MÁJŮ. KAŽDÁ DÍVKA DOSTANE SVOJI MÁJKU, KTEROU JÍ PŘED DOMEM POSTAVÍ JEJÍ MLÁDENEC BUĎ POD OKNY NEBO NA DVOŘE, NEMÁ – LI JEŠTĚ ŽÁDNÉHO, NĚKTERÝ JINÝ MLÁDENEC. POTOM PRVNÍ MÁJOVOU NEDĚLI PO POLEDNI CHODÍ MLÁDENCI S HUDBOU A MÁJKOU DŮM OD DOMU.
BÝVALO ČASTO PRESTIŽNÍ VĚCÍ, ABY MÁJ NA NÁVSI BYL VYŠŠÍ NEŽ MĚLI V SOUSEDNÍCH OBCÍCH. MLÁDENCI MUSELI MÁJ PŘES NOC STŘEŽIT, PROTOŽE CHLAPCI ZE SOUSEDNÍ OBCE SE POKOUŠELI VĚNCE Z MÁJE POD ROUŠKOU TMY UKRÁST, COŽ BY PŘINESLO HANBU VSI PRO CELÝ PŘÍŠTÍ ROK.
BOŽÍ TĚLO
BRZY PO SVATODUŠNÍCH SVÁTCÍCH SE SLAVÍ PŮVODEM MLADŠÍ SVÁTEK BOŽÍHO TĚLA.
ZÁKLADEM OSLAVY BYLY PRŮVODY VĚŘÍCÍCH, KTERÉ OBCHÁZELY ČTYŘI OLTÁŘE, POSTAVENÉ OBVYKLE V ROZÍCH NÁMĚSTÍ. LIDÉ MOTLIDBAMI PROSILI ZA PŘÍZNIVÉ POČASÍ PŘED NASTÁVAJÍCÍM LÉTEM A ZA OCHRANU PŘED PŘÍRODNÍMI KATASTROFAMI POČÍNAJE KRUPOBITÍM A BOUŘEMI A KONČE MOŘEM, HLADEM A VÁLKOU.
SKLIZEŇ - DOŽÍNKY
DOŽÍNKY SE SLAVILY VE VŠECH ZEMĚDĚLSKÝCH KRAJÍCH, VŠUDE, KDE SE PĚSTOVALO OBILÍ. Z POLE SE NA OZDOBENÉM VOZE VEZL POSLEDNÍ SNOP – SVAZEK OBILÍ, KTERÉMU SE TAKÉ ŘÍKALO BABA, DĚD, NEVĚSTA, JINDE ZASE KONOPIČKA, BARBORA NEBO ŽEBRÁK. LIDÉ SE Z ČÁSTI VEZLI, ZČÁSTI ŠLI PĚŠKY VEDLE VOZU. NĚKDY JE DOPROVÁZELA MUZIKA A VŽDYCKY SI K TOMU ZPÍVALI. ZE VŠECH DRUHŮ OBILÍ UVITÝ VĚNEC PAK PŘEDALI HOSPODÁŘI A POPŘÁLI MU ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ A DOBROU ÚRODU V PŘÍŠTÍM ROCE. NÁSLEDOVALO POHOŠTĚNÍ A TANEČNÍ ZÁBAVY.
SVATÝ VÁCLAV – 28. ZÁŘÍ
TEN UCTÍVALA V MINULÝCH STALETÍCH CELÁ ZEMĚ. KONALY SE SLAVNOSTNÍ MŠE I LIDOVÉ VESELICE, POŘÁDALY SE POUTĚ A POSVÍCENÍ. NĚKTERÉ SLAVNOSTI BYLY SPOJENÉ S TÍM, ŽE VÁCLAV BYL POKLÁDÁN ZA PATRONA VINAŘŮ A SLÁDKŮ.
I DNES SE V NĚKTERÝCH MĚSTECH KONAJÍ NA DEN SV.VÁCLAVA SLAVNOSTI S ALEGORICKÝMI PRŮVODY, ŠERMÍŘSKÝMI SOUBOJI, PŘEDVÁDĚNÍM STARÝCH ŘEMESEL I HUDBOU A TANCEM.
PAMÁTKA VŠECH ZESNULÝCH – 2. LISTOPADU
SVÁTEK LIDOVĚ OZNAČOVANÝ JAKO „DUŠIČKY“ JE VZPOMÍNKOU NA ZEMŘELÉ. ÚCTU A VDĚČNOST SVÝM PŘEDKŮM PROJEVOVALI LIDÉ OD NEJSTARŠÍCH DOB. KONALY SE PRŮVODY NA HŘBITOVY, LIDÉ NAVŠTĚVOVALI HROBY SVÝCH ZEMŘELÝCH A PŘÁTEL, ZDOBILI JE KVĚTY, VĚNCI A SVÍCEMI.
V NĚKTERÝCH VSÍCH SE PEKLO ZVLÁŠTNÍ PEČIVO ZVANÉ „DUŠIČKY“, JÍMŽ SE OBDAROVÁVALI POCESTNÍ, ŽEBRÁCI U KOSTELA A CHUDÁCI.
SVATÝ ONDŘEJ – 30. LISTOPADU
PRO VĚŠTĚNÍ BUDOUCNOSTI SE POVAŽOVAL TENTO DEN V LIDOVÉ VÍŘE VEDLE „ŠTĚDRÉHO DNE“ ZA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ SNAD PROTO, ŽE STÁL NA POČÁTKU ZIMNÍHO ADVENTU. SOUDÍ SE, ŽE VĚŠTĚNÍ NA „SVATÉHO ONDŘEJE“ JE STAROBYLÉHO DATA A SOUVISÍ S OCHRANOU PŘED ZLEM A MOCÍ NASTUPUJÍCÍ ZIMY.
ČTYŘMI HRNEČKY SE PŘIKLOPILA TROCHA HLÍNY, KUS CHLEBA, HŘEBEN A PRSTEN TAK, ABY TEN, CO CHCE ZNÁT SVŮJ OSUD, NEVĚDĚL, KDE SE KTERÁ VĚC NACHÁZÍ. JEDEN ODKLOPIL – POKUD POD NÍM BYLA HLÍNA, MĚL DO ROKA ZEMŘÍT, HŘEBEN ZNAMENAL NEMOC, CHLÉB MAJETEK A PRSTEN SVATBU.
SVATÁ BARBORA – 4. PROSINCE
V ŘADĚ ZEMÍ STŘEDNÍ EVROPY ŘEZALI LIDÉ TOHO DNE TŘEŠŇOVÉ VĚTVIČKY - „BARBORKY“ - NEJEN JAKO OZDOBUSVĚTNICE, ALE JEJICH PROSTŘEDNICTVÍM SE ROVNĚŽ VĚŠTILO. DÁVALY SE DO NÁDOBY S VODOU. NĚKDY DĚVČATA POJMENOVALA KAŽDOU VĚTVIČKU JMÉNEM NĚKTERÉHO CHLAPCE A VĚŘILA, ŽE SI VEZMOU TOHO, JEHOŽ JMÉNO PONESE TA, KTERÁ PRVNÍ ROZKVETE. JINDY SE POČÍTALO, KOLIKÁTÝ DEN PO SVATÉ BARBOŘE VĚTVIČKA ROZKVETE, ABY SE URČIL NEJŠŤASTNĚJŠÍ MĚSÍC PŘÍŠTÍHO ROKU – ROZKVETLA-LI 5. DEN, NEJLEPŠÍ MĚL BÝT KVĚTEN.
SVATÝ MIKULÁŠ – 6. PROSINCE
SVÁTEK SVATÉHO MIKULÁŠE SE OD STŘEDOVĚKU SPOJOVAL S VÍROU V BOHATSTVÍ. PROTO OBCHODNÍCI UZAVÍRALI TOHO DNE RÁDI SLOŽITÉ OBCHODY. V NĚKTERÝCH ZEMÍCH JE POVAŽOVÁN ZA PATRONA ŠŤASTNÉHO MANŽELSTVÍ, MODLILY SE K NĚMU SVOBODNÉ DÍVKY, TOUŽÍCÍ PO ŽENICHOVI.
ŠTĚDROST SVĚTCE VYCHÁZÍ Z LEGENDY O OBDAROVÁNÍ TŘÍ DCER ZADLUŽENÉHO OTCE. ČETNÉ ROZPUSTILÉ MIKULÁŠSKÉ MAŠKARY OBCHÁZELY DOMÁCNOSTI VŽDY V PŘEDVEČER SVĚTCOVA SVÁTKU. ČASEM SE DOPROVOD SVATÉHO MIKULÁŠE ZREDUKOVAL NA ANDĚLY A ČERTY, JEN VYJÍMEČNĚ I DALŠÍ – SMRT, SLUHA. TAKOVÉ JE POZNALY DĚTI JIŽ V 18. STOLETÍ.
SVATÝ AMBROŽ – 7. PROSINCE
SE SVÁTKEM TOHOTO SVĚTCE SE POJÍ OJEDINĚLÝ ZVYK, JEHOŽ PŮVOD A VÝZNAM SE DAJÍ JEN TĚŽKO OBJASNIT. JEDEN MUŽ SE PŘESTROJIL ZA SVATÉHO AMBROŽE DO BÍLÉ KOŠILE, HLAVU ZAKRYL ČERNOU ŠPIČATOU ČEPICÍ SE ZÁVOJEM PŘES OBLIČEJ, V RUCE DRŽEL DLOUHÉ KOŠTĚ POLEPENÉ PAPÍREM. ZA SOUMRAKU SE VESNICKÉ DĚTI SHROMÁŽDILY U KOSTELA A POKŘIKOVALY NA NĚJ. AMBROŽ JE HONIL A HROZIL VÝPRASKEM. OBČAS UTROUSIL Z UZLÍKU CUKROVINKY, KTERÉ DĚTI OPATRNĚ SBÍRALY ZE ZEMĚ, ABY VZÁPĚTÍ MUSELY O TO RYCHLEJI VYSKOČIT A UTÍKAT Z DOSAHU AMBROŽOVA KOŠTĚTE.
VÁNOCE
ADVENTNÍ PŮST KONČIL O ŠTĚDRÝ VEČER S VÝCHODEM PRVNÍ HVĚZDY. TEPRVE TEHDY ZASEDALA RODINA KE SLAVNOSTNÍ VEČEŘI. JÍDLA MUSELO BÝT TOLIK, ABY SE VŠICHNI NASYTILI A JEŠTĚ ZBYLO, NEBOŤ PODLE LIDOVÉ VÍRY TO BYLO ZÁRUKOU HOJNOSTI V PŘÍŠTÍM ROCE. ČÁST POKRMU ZE ŠTĚDROVEČERNÍ TABULE SE DÁVALA DOBYTKU, KLADLA SE KE KOŘENŮM STROMŮ DO ZAHRADY A SYPALA SE DO STUDNĚ.
ŠTĚDRÝ DEN BYL PRO PŘEDVÍDÁNÍ BUDOUCNOSTI NEJVHODNĚJŠÍM DNEM ROKU. RÁNO SE LIDÉ CHODILI UMÝT KE STUDNI ČI POTOKU, ABY BYLI ZDRAVÍ. PO VEČEŘI ROZKROJOVALI JABLKA A PODLE TVARU JADŘINCE ODHADOVALI OSUD. POKUD MĚL PODOBU KŘÍŽE, MĚLA PŘIJÍT NEMOC ČI DOKONCE SMRT, HVĚZDA PŘINÁŠELA ŠTĚSTÍ, MAJETEK. ČERVIVÉ NEBO ZKAŽENÉ JÁDRO ROZLOUSKNUTÉHO OŘECHU TAKÉ PŘEDVÍDALO NEPŘÍZNIVOU BUDOUCNOST. DO VODY SE LILO ZE LŽÍCE ROZŽHAVENÉ OLOVO. JEHO ZTUHLÝ TVAR NAPOVĚDĚL, CO SE STANE. DĚVČATA POUŠTĚLA PO VODĚ SKOŘÁPKY VLAŠSKÝCH OŘECHŮ S MALÝMI SVÍČKAMI, JEDNA PŘEDSTAVOVALA DĚVČE A DRUHÁ MILÉHO. POKUD SE PŘIBLIŽOVALY, BYLO TO DOBRÉ ZNAMENÍ. PŘES RAMENO HÁZELA KE DVEŘÍM STŘEVÍC A POKUD DOPADL ŠPIČKOU SMĚREM Z DOMU, MĚLA BÝT DO ROKA SVATBA. TVÁŘ NASTÁVAJÍCÍHO ŽENICHA BYLO VIDĚT NA HLADINĚ VODY.
SVATÝ ŠTĚPÁN – 26. PROSINCE
VÁNOČNÍ KOLEDOVÁNÍ ZAČÍNALO JIŽ NA ŠTĚDRÝ DEN, POKRAČOVALO NA SVATÉHO ŠTĚPÁNA A V RŮZNÉ PODOBĚ TRVALO AŽ DO SVATÝCH TŘÍ KRÁLŮ. V 19. STOLETÍ CHODÍVALI NĚKDY KOLEDNÍCI S MALÝM BETLÉMEM USPOŘÁDANÝM VE SKŘÍNCE, JINDY S VELKOU HVĚZDOU NA HŮLCE.
„KOLEDA, KOLEDA, ŠTĚPÁNE!
CO TO NESEŠ VE DŽBÁNĚ?
NESU, NESU KOLEDU, UPAD JSEM S NÍ NA LEDU.
PSI SE NA MĚ SBĚHLI,
KOLEDU MNĚ SNĚDLI.
CO MÁM SMUTNÝ DĚLATI?
MUSÍM JINOU ŽEBRATI.
KOLEDU MI DEJTE, JEN SE MI NESMĚJTE.
KOLEDU MI DALI,
PŘECE SE MI SMÁLI.“
POUŽITÁ LITERATURA
Vondruška, V.: Církevní rok a lidové obyčeje. Dona České Budějovice, 1991.
Vondrušková A.: České zvyky a obyčeje. Albatros Praha, 2004.
